Hitlerův papež, státní suverenita naší země a tři nezvěstní hrdinové, to je nový film scenáristy, režiséra a filmového renegáta, Marka Dobeše.
Autora filmu Choking Hazard sledujeme už od momentu jeho rozhodnutí natočit hard & heavy nejnadupanější českou komedii všech dob – Doga, Vypsaná fiXa, Dolores Clan, Green Monster, Doktor P.P., Daniel Krob. Proto jsme jej se zájmem sledovali, když začal pracovat na novém autorském filmu Ďáblova sbírka. Zcela nezávislý snímek na téma vlastenectví, českého národního zájmu a dopadu smlouvy Hitlera s Vatikánem, tzv. konkordátu na naši zemi, tvořil deset let. Oč větší bylo naše překvapení, když se jeho práce ukázala být vysoce aktuální. Česká republika podepsala konkordát jako tajnou smlouvu a nyní se jedná o jejím schválení. Dejme mu tedy prostor, aby se ke komplikovanému tématu osobně vyjádřil.
Díl X.
Emeritní církevní soudce a sekretář česko-slovenské sekce Mezinárodní asociace exorcistů, ICLic. Mgr. Jan Rozek, bude v našem příběhu nadále natolik zásadní postavou, že je potřeba mu věnovat zvýšenou pozornost. Také proto byl pozván, aby navštívil redakci Spark Rock Magazine. Stalo se tak památného dne 24. ledna 2025. Za osobní účasti samotného šéfredaktora, Karla Balčiráka, i kmenového redaktora, Tomáše Vítka. Obšírně jsme si s ním promluvili nejen o jeho zkušenostech s vymýtáním toho zlého z jednotlivců, ale potažmo i celé církevní struktury. V únoru 2019 založil spolu s dalšími odborníky kontaktní web Pro čistou církev na pomoc obětem zneužívání v církvi. Za což byl doslova a do písmene exkomunikován.
I přes jeho úspěchy a mnohá ocenění byl jeho poměr církevního soudce českou katolickou komunitou protiprávně ukončen. Dočtete se v březnovém až květnovém vydání Sparku, kde jsme s ním hovořili o jeho úsilí i postojích. Než však k této konjunkci dvou jen velmi vzácně se setkávajících ideových světů došlo, protože silně pochybuji, že by kdy v historii měli rockeři či metalisté možnost mluvit přímo ve své redakci s někým se specializací církevního soudce natož odborníka na exorcismus, bylo nutno pana doktora zevrubně prověřit. Odborně i lidsky. Přeci jen, rubrika Kulturní špionáž v tištěném Sparku místem neplýtvá a jen velmi vzácně se vrací k tématu. A tentokrát v ní dle rozvrhu s panem doktorem přineseme vstupy minimálně na ploše tří tištěných čísel. Pojďme je postupně s panem doktorem formou interview pojmenovat.
I. Církevní predátoři zuby brousí – rozhovor o této skryté oblasti katolického náboženského systému vyšel v březnovém Sparku a hovoříme v něm na téma, kterému se budeme věnovat i v následujícím textu, sexuálnímu zneužívání v katolické církvi.
V zimě se stmívá brzy, takže když jsme se po našem prvním setkání ve středu, 8. ledna 2025 s emeritním církevním soudcem, ICLic. Mgr. Janem Rozkem po páté hodině večerní loučili, bylo již město ponořeno do tmy. Přesto jsem pana doktora požádal, zda ho mohu vyfotografovat. Souhlasil, usmál se do objektivu a nastoupil do tramvaje. A do tváře se mu ihned vrátil koncentrovaný výraz. Sledoval jsem ho, jak odjíždí, a umiňoval jsem si, že vynaložím maximální úsilí ku pomoci jeho úsilí ozdravit církev. Těsně před tím jsme navštívili moderní, v roce 2020 dokončený Kostel Krista Spasitele. Právě v zadní části komunitního centra, které ke kostelu přináleží, se nachází Kavárna a vinárna KRISTIAN, kam jsem doktora ke schůzce vyzval. Seděli jsme proti sobě, já s kávou, pan doktor u čaje, protože kávu nepije.
Pane doktore, vy zastupujete oběti sexuálního zneužívání v katolické církvi. V otevřeném dopise jste oslovili mimo jiné signatáře konkordátu, premiéra ČR. Co se v něm říká, můžete ocitovat to nejpodstatnější?
„Prohlašujeme na základě zkušenosti, že katolická církev v ČR dosud nepřistupuje k problematice sexuálního zneužívání transparentně. Sami jsme v prostředí církve byli svědky bagatelizace, lhostejnosti, někdy i vyhrožování, když jsme chtěli situaci řešit. Světlých výjimek je mezi zodpovědnými představiteli jen menšina.“ Předpokládám, že naši čtenáři mají podobně vágní představy o katolické církvi jako já. Můj moravský strýc byl katolický kněz, byli jsme u něj s tátou na faře za sociku. Jediné, co si z toho pamatuji, že měli dobrou svíčkovou. To je ta vrstva, která vyrůstala za Masaryka, vzdělaní lidé, já jsem takového jednoho zažil ve Velkých Pavlovicích. Páter – Střelec, Josef. Učil náboženství. To mi bylo šestnáct nebo osmnáct, nějak tak. Přišel jsem, on měl tu farní hospodyni, byla s ním celý život. Ale u toho oběda, myslím, že ani neseděla s námi, ani nemohla mluvit. On si mě vždycky posadil proti sobě a na něco se zeptal, a já jsem mu odpovídal, vedli jsme takový, jako ty polemiky, nebo jak to říct, takový, jak to učila ta řecká škola, jakože se nadhodí téma, a teď prostě ty o něm mluvíš, já o něm mluvím…
Zasvěcený teologický dialog?
Bylo to velmi důstojné, velmi pěkné. Toto jsem od té doby nikdy nezažil. Takové uhlazené, vyrovnané chlapy s vnitřním řádem. Tehdy to možná i bylo bez jakýchkoli pochybností prospěšné. Teď je to s velkým otazníkem. Oni se hledají, jako já tomu rozumím. Oni nevědějí, co mají dělat. Lidi je nechcou, lidi je odsuzujou. Kněz je jedno z nejhorších povolání, když se podíváte na žebříček, jo. To je někde u uklízečky.
Můžou si za to sami?
No tak jistě, že si za to můžou sami. Už nemáme pětatřicet let propagandu komunistů, aby prostě mladé generaci vymývala mozky, kdo je to kněz.
Narážíte tím na sexuální predátorství kněží? Jaká je v tomto ohledu situace ve světě?
Víme, že v Německu je odsouzených pedofilů, tabulkově, 3% kléru. Dá se předpokládat, že v České republice bude číslo stejné, protože ten rozdíl není velký. Nebo možná vyšší, nevím. Plus je k tomu nutno připočíst další typy prokázaných případů sexuálního násilí.
Na to by měl přece konkordát reagovat…
Každá smlouva by měla být výhodná pro obě dvě strany. Tudíž by ve vatikánské smlouvě mělo být ukotveno, že bude ustavena komise placená církví, nezávislá, transparentní komise, která věci, které se děly a dějí v této oblasti, bude zkoumat, bude řešit, bude se jim prostě věnovat. A pokud to v té smlouvě není, tak je pro Českou republiku ta smlouva zcela logicky nevýhodná. Protože na toto ta smlouva evidentně zapomněla.
A církev se nijak nesnaží situaci řešit alespoň „vnitrofiremně?“
Zřídili jedno centrum, a podle těch obětí, který tam volali, nebo osobně byli, tak jim nepomáhají. Oni si vás vyslechnou a spoustu obětí stačí, že si vás vyslechl otec biskup, který vás přijímá, vás chápe, vás utěší, dá vám svatý obrázek. A vy si řeknete, že všechno v církvi funguje, že to budou neveřejně řešit. Za dva roky zjistíte, že ten kněz, který vás zneužil, je akorát o sto kilometrů jinde ve farnosti. A nebo to ani nezjistíte, protože tyto informace na internetu nenajdete. Naopak oni mají vnitřní tisk, který se jmenuje Akta kurie. Tam vždycky psali odchody kněží, vyhazovy, přesuny po farnostech. A teď tyto Akta kurie už neposílají do farnosti. Musíte logovat pod speciálním kódem, abyste se tam mohli podívat. Tím pádem se tam těžko dostáváme. Původně ty Akta kurie byly k dohledání v zemských knihovnách a tak dále. A teď už nejsou. To znamená, že vy se nedozvíte, jestli ten kněz je jinde v pastoraci. A jelikož církev působí celosvětově, tak třeba tady kněz u Salesiánů z Prahy se přiznal k tomu, že si holky bral na klín ve zpovědnici. A tak ho dali kam? Dali ho do Bulharska, tam mají misii mezi Romy. Takhle se to dělá. My jsme pro Poláky i pro Slováky jako Česká republika ideálně, takže ti pedofilové a problémoví od nich utíkají k nám.
Proč toto skoro nikdo kromě vás veřejně neříká?
Za sebe mohu říci, že samozřejmě i díky tomu prožívám náročné období, když se pouštím do církve. Lidi, kteří jsou věřící, těch se to dotýká hodně. Babička, byla hlavní předzpěvačka v kostele… Když jsem založil web pro oběti církevního násilí, začali chodit za mou ženou pánové s kolárkem a pomlouvat mě u ní. Skončilo to rozpadem našeho manželství. Ve všech kostelích nechali číst, že nemám dobrou pověst a ať se na naši organizaci nikdo neobrací. Kardinál Duka, arcibiskupství, potažmo církevní organizace na mě poslali desítky trestních oznámení. Když jim to nevycházelo v Praze, zkoušeli to různě po republice. Policie všechna trestní oznámení odložila, ale ten tlak, když vám pořád chodí obálky, byl obrovský. Ještě horší bylo, že za mnou přišel kněz z naší rodiny s tím, že obejde celou rodinu a zdiskredituje mě u všech jako vyvrhele. Ony časté případy sexuální násilí, by přeci měl být totálně neprůstřelný argument pro každého, tedy i pro věřící. A ten počet pedofilů, kde dá odvodit, že se bude zvyšovat. Uzavřená komunita, která prostě mezi sebou nemá ženy… Nemá ženy a má zakázaný o tom mluvit. Ano. Ty děcka jsou tam na pospas, co si budeme jako povídat. Poté co byl zrušen institut farských kuchařek, u kterých si heterosexuální kněží kdysi své potřeby vyřešili, je vzorec jasný. A přestože celibát se týká jakéhokoli, tedy i homosexuálního styku, je v církvi v dnešní době přeci jen dostupnější utajený vztah mezi muži, než mezi mužem a ženou. Pokud jde o sex vynucený, je to však lidsky zcela nepřijatelné.
II. Banalita národní zrady – vyjde v dubnovém Sparku ohledně konkordátu coby zákonité koncovky současného sekulárního, tedy žádné náboženství neupřednostňujícího, charakteru České republiky.
O stavbě kavárny, komunitního centra a Kostela Krista Spasitele hovoří Wikipedie takto „První zmínka o záměru stavby kostela na Barrandově se nachází v kronice římskokatolické farnosti Praha – Hlubočepy, v zápisu z roku 1934. Tato potřeba vyvstala v souvislosti s budováním nové vilové čtvrti, nazvané Barrandov, jejímž iniciátorem a investorem byl stavebník Václav M. Havel. K vlastní realizaci stavby kostela nedošlo, vzhledem k dějinným událostem 2. poloviny 30. let 20. století, počátku Druhé světové války v roce 1939 a nástupu komunismu v roce 1948.“
Po nějakých devadesáti letech je situace symptomaticky odlišná. Podle sčítání lidu z roku 1930 se v Československu k římskokatolickému vyznání hlásilo přibližně 75 % obyvatel. V Praze byl podíl římských katolíků nižší, a to kolem 50 %. Dnes jsou čísla podle ChatGPT tristní – v roce 2021 se v Praze ke křesťanství hlásilo přibližně 5,2 % obyvatel. Na rozdíl od kavárny zeje po většinu roku kostel prázdnotou. S panem doktorem jsme byli jediní, kdo do něj přišel alespoň symbolicky nahlédnout. Není divu. Když jsem na konci předchozího roku nabízel zcela zdarma četbu z knihy Vánoční příběh, kde sourozenci zachraňují Vánoce a vrací tak dětského čtenáře zpět k tradiční podobě adventu i Ježíškovi, konzultovanou v době tvorby s katolickým knězem, neuspěl jsem. Bylo mi řečeno, že pro děti z křesťanské komunity by byla matoucí. Tři typy akcí, které se v centru za leden 2025 odehrály, jsou svou antiseptičností a odtržeností od prožitku mladého moderního člověka na hony vzdálené. Pohybové kurzy Enrapha – spojení švýcarské anatomicko-terapeutické metody Spiraldynamic a křesťanského pojetí těla. Taneční kurzy a jeden komentovaný koncert vážné hudby. Podle toho, co jsem se už na první schůzce s panem doktorem dozvěděl, a vy jste si před chvílí přečetli, je to však možná vlastně dobře. Čím méně dětí a mladistvých bude současnému církevnímu prostředí v České republice vystaveno, tím lépe.
Pravděpodobnost deviantního chování v římskokatolické komunitě je velmi vysoká pro jeho praktickou beztrestnost. Říci, že katolická církev doslova nasává a vytváří sexuální predátory, je na první pohled útočná a nefér teze. Pokud si však uvědomíme, k čemu vede v této komunitě povinnost celibátu, začneme chápat lépe. Připočteme li neochotu k otevřené komunikaci jakýchkoli problémů a doslova tajnosnubný přístup i k soudně prokázaným pachatelům z řad církevních pracovníků, dostaneme se k velmi zvrácenému prostředí. S podpisem konkordátu se tato latentní nebezpečnost ještě prohloubí.
Nechme opět promluvit samotného ICLic. Mgr. Jana Rozka, tak jak mi ve vyhřátém poklidu kavárny Kristián s chladnou prázdnou skořápkou kostela na dosah, mrazivě popsal první večer našeho setkání děsivou realitu. Následujícím rozhovorem, který kompiluje i několik veřejných prohlášení pana doktora, jeho interview v redakci Sparku, které, jak jsem již napsal, vychází dokonce v tištěné podobě na pokračování Kulturní špionáže, vám ji dále přiblížím.
Poslanci z opozičních stran, kteří se snaží posílit práva českých občanů a hlavně dětí, jak ke konkordátu přistupují?
Poslankyně Taťána Malá, za ANO, se aktivně podílí na legislativních iniciativách zaměřených na ochranu dětí před sexuálním násilím. Konkrétně se angažuje v zavedení tzv. „dětského certifikátu“, který by měl zajistit, že osoby pracující s dětmi nemají v minulosti sexuální delikty. Což má zabezpečit děcka. Jak jsem říkal, v Evropě to funguje tak, že mají tajný seznam těch lidí potrestaných za sexuální delikty. A tam je, že je to doživotně. Ona to představila a oni to úplně rozcupovali a zmírnili to, že to bude platit jenom pět let.
Že o tomto nehovoří novináři dnes a denně v souvislosti s konkordátem, který toto ještě prohloubí a deviantům usnadní, to je přeci selhání.
Novinář zavolá na arcibiskupství a zeptá se – Byl ten kněz, který to provedl, už vyhozen z kněžské služby? A dostanou odpověď – ano, kněz byl suspendován. Jo, dobrý. Spokojí se s tím a napíšou to. Ale co to znamená suspendování? No nic, prostě ho na měsíc odvolali a za chvíli se tam znovu vrátí. Tím, že ti novináři o tom nic neví, nerozumí tomu, nezeptají se nějakýho odborníka, já nevím, na zneužívání, nebo na církevní právo, ťuk, přepošlu mu otázku – můžete se vyjádřit k odpovědi biskupství? Jasně, zin, zin, narušme ten obraz prostě. A nebo je to nezajímá, co řekne biskup, to pro ně platí. O tom není žádná diskuze.
V Německu Vatikán navazuje na konkordát podepsaný s Pruskem, které neexistuje nebo s třetí říší, která neexistuje. Je šance, že jednou prezidentem přijatý konkordát půjde v budoucnu vypovědět?
Formálně je vypověditelná je po šesti měsících, ale tohle je typ smlouvy, která se nevypovídá. Protože jestliže máte určitý procent katolíku, řekněme sedm procent ve státě, pak se třeba dostaneme na patnáct procent lidí registrovaných ve všech církvích, tak vlastně kdybyste vypověděli tu vatikánskou smlouvu, tak ty smlouvy, které přijdou potom, v rámci parity, pro ostatní náboženství, co na ní budou navazovat, to už se týká poměrně hodně lidí. Kterému politikovi by se hodilo přijít o patnáct procent voličů, takže každý řekne na to kašlem, vypovídat to.
Takže se dá říci, že jakmile se jednou konkordát podepíše, už ovlivňuje daný stát navždy?
Víte, že je pořád platná obdobná smlouva uzavřená v Itálii s Benitem Mussolinim? Víte, jaká je dnes zřejmě jediná platná smlouva s Hitlerem? Konkordát. Ano, tato jediná smlouva. Ty smlouvy se nevypovídají.
To zmiňuji ve svém filmu Ďáblova sbírka, šokovalo mě to.
Vzhledem k masivnímu a celosvětovému sexuálnímu zneužívání v církvi se těžko může brát církev jako hodnotový maják. Bylo prokázáno, že Papež Jan Pavel II. Poslal všem biskupům tajný list, kde přikazuje všekeré sexuální zneužívání tajit. Biskupové tedy znevěrohodňovali oběti, nebo jim platili za mlčenlivost, aby nebyla porušena Bona fáma, dobrý obraz o církvi. Tohle se dělo i v naší zemi jako ve všech ostatních zemích světa. Tedy pokud nějaká skupina více osob s vnitřní strukturou páchá trestnou činnost, tak se jedná o zločineckou skupinu...
Proč se tedy alespoň poslanci nepostaví této ďábelské smlouvě?
Protože církev má v parlamentu své lidi. Loni navrhli, aby kněží byli vyňati z povinnosti hlásit zneužívání. Ministerstvo to zamítlo, ale oni to protlačují znovu.
Jak jsem již zmínil, část výše uvedených otázek a odpovědí padla v rámci přednášky, kterou pan doktor držel po projekci mého filmu Ďáblova sbírka v kultovním prostředí Kina 64 U Hradeb, které prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Horní prostory však již nyní zdobí kavárna i galerie a v zadní části pak Studio X se špičkovou digitální projekcí. Právě tam slíbil pan doktor Rozek dorazit dne 21. ledna jako náš první přednášející host. A přestože se mu v rozvrhu cesta z Moravy do Prahy absolutně nehodila, jelikož už jednou něco přislíbil, tak skutečně dorazil. Čekali byste také od exorcisty něco jiného, než že dodrží dané slovo?! A protože toto setkání jsem realizoval na podporu svého filmu Ďáblova sbírka, popíše ho pro vás neutrální pozorovatelka, studentka Vysoké školy kreativní komunikace, která se akce zúčastnila, Jana Jaklová.
Prostor kulturního centra, 64 U hradeb, je umístěn ve vnitrobloku, jehož dvůr zdobí socha Malá tanečnice od Jana Hány. Půvabná dívka na kamenitém podstavci je jen o pár let starší než kino samotné. Za minulého režimu bylo kino velmi moderní, plné premiér československých filmů tzv. nové vlny 60. let, jeho provozní kariéru odstartovala premiéra filmového muzikálu Starci na chmelu. Po sametové revoluci jej však filmové studio Barrandov prodalo a prostory začaly upadat, jednu dobu se měly proměnit v garáže. Zásah tisíciletou povodňovou vlnou ho sice také jako mnohé další pražské prostory neminul v roce 2002, i když se nachází těsně v ústí Královské cesty do Malostranského náměstí, ale neúnavnou péčí nových provozovatelů se zvedá z bahna. Přízemní prostor zdobí výstavní hala, bar a především prostor X, kde je instalována špičková projekční technologie. Nakonec se tedy podařilo prosadit myšlence znovuvybudování kina.
Dnes jde díky aktivitě provozovatele, Jana Čepa, o zastřešení většího projektu revitalizace, který se snaží všechny prostory postupně zpřístupnit veřejnosti a vytvořit tak kulturní centrum pro široké spektrum akcí. První film, který zde pravidelně 64 U Hradeb hostí každé třetí úterý v měsíci večer je Ďáblova sbírka Marka Dobeše. Ten se také spolu se svým štábem účastní všech promítání. Témata nezávislého snímku, který se z větší části natáčel v pražských lokacích, jsou natolik zajímavá, že vždy vyvolávají dlouho diskuzi po projekci v místní kavárně. V přímé spojitosti s konkordátem tu byla Ďáblova sbírka promítána za účasti tvůrců 21. ledna 2025. Film mimo jiné poukazuje na fakt, že konkordát neboli smlouva Svatého stolce s jiným státem, byla v historii uzavřená také s nacistickým Německem. Tu tehdejší papež ani jeho následníci dosud nevypověděli. O tom, že konkordát není pouze historická zajímavost, ale aktuální téma, přišel diváky po druhém promítání přesvědčit host, se kterým se běžně nesetkáme.
Církevní emeritní soudce Jan Rozek předstoupil před diváky již v sále a seznámil přítomné s problematikou konkordátu. Jeho schválení v ČR podepsal premiér a projednává ho poslanecká sněmovna. Smlouva by podle pana doktora Rozka přinesla výhody pouze církvi a státu, tedy všem občanům, pouze závazky. Po následném přesunu do kavárny se diváci ptali na nejasnosti a upřesnění spojené s konkordátem.
Protože se kino nachází v Mostecké ulici, první otázku symbolicky položil „Kachyňův herec“, Bohumír Starý, představitel postavy nesoucí ve filmu hlavní vlastenecký étos – archiváře Jaroslava Mosteckého. Na něj pak navázali svými otázkami diváci.
Bohumír Starý (Fandy, ó Fandy & Ďáblova sbírka): „Takže vy jste, z pozice zástupce obětí trestných činů ze strany církevních zaměstnanců, proti této podobě konkordátu?“
Ano. Stát dosud uznával poloviční zpovědní tajemství. Teď ho bude muset uznávat celé. Rozšíří to na všechny pracovníky církve, tam už nikdy nevyšetříte sexuální zneužívání v církvi. To už nepůjde. Protože všichni zaměstnanci budou pod zpovědním tajemstvím a nebudou muset vypovídat, takže nebudou vypovídat. Jinak by přišli o místo. A valí tam víc věcí – tím, že přijmeme kanonické právo, tak na základě parity musíme přijmout všechna náboženská práva, to znamená – za pár let budeme muset přijmout právo šaría.
Jak konkordát ovlivní státní suverenitu?
Přijetím konkordátu se stát částečně podřizuje kanonickému právu Vatikánu, čímž přichází o část své suverenity.
Jakou finanční zátěž přinese konkordát pro státní rozpočet?
Nová pracovní místa v bezpečnostních složkách a školství, která vyplývají z konkordátu, představují značné náklady pro státní rozpočet.
Jak se konkordát dotkne oprav kostelů a dalších církevních objektů?
Stát se bude muset podílet na financování oprav a údržby církevních objektů, což znamená další výdaje, které zatíží veřejné finance.
Scenárista a režisér Marek Dobeš k zaměření akce prohlásil: „Když jsem před deseti lety začal pracovat na filmu Ďáblova sbírka, rozhodl jsem se ho zakončit informací o mezinárodní smlouvě s katolickou církví známé jako konkordát. Byla uzavřena v roce 1933 kancléřem Hitlerem a budoucím papežem Piem XII. jde o jedinou smlouvu s nacistickým Německem, která platí dodnes. Netušil jsem, kolik témat se tím pro mne otevírá. Když prakticky v den premiéry filmu v Kině Lucerna uzavřel premiér naší země obdobnou smlouvu, začalo mi svítat. Nejpozději dne 15. ledna 2025 dopoledne v Poslanecké sněmovně, kde zahájily tři poslankyně Kulatý stůl na téma této smlouvy prezidentského typu uzavřené po tajném jednání premiéra s Vatikánem pod názvem „Smlouva se sv. Stolcem – přínos, nebo riziko?“ jsem začal plně chápat, že jde o událost definující samotné základy naší státnosti. Proto jsme se s panem doktorem Rozkem domluvili na jeho cestě z Brna, kde žije a působí, do Prahy, na místo samotného vyústění Královské cesty v Mostecké ulici 273/21, aby tu veřejně a zcela otevřeně promluvil jako jeden z mála nepodjatých znalců církevního práva, které má Česká republika k dispozici. Děkuji mu za jeho odvahu.“
III. Bůh je gentleman – v květnovém Sparku rozebereme exorcistický obřad. A opět to je Jaroslav Mostecký, kdo ve filmu Ďáblova sbírka formuluje následující úvahu, kterou jsem vložil do scénáře, aniž bych měl tušení, že tak předjímám o mnoho let dopředu setkání s mužem, který u nás prakticky zakládal Československou sekci Mezinárodní asociace exorcistů. „Dyť oni dodnes nezavrhli exorcismus.“ Pan doktor nejen že ukotvil proces vyhánění zlého v naší zemi, ale on dokonce aktivně s těmito procesy dále pomáhá. Jak přesně? To se dozvíte, pokud navštívíte stránky https://www.exorcismus.eu/ Nebo si koupíte květnové vydání Sparku, kde se budeme celému procesu exorcizace i se šéfredaktorem detailně věnovat. Ale už březnové vydání přineslo Kulturní špionáž s panem doktorem. V tomto seriálu se věnujeme především dopadům konkordátu, takže si na popis, jak funguje dle pana doktora, specifikací Wikipedie „…úkon, jenž má za cíl z lidí, zvířat či věcí, označených za posedlé, vyhnat ďábla nebo jiné zlé síly.“ budete muset počkat až do květnového vydání tištěného Sparku.
PS: Pokud vy nebo kdokoli z vašich blízkých projeví zájem o pomoc, potom kontaktní web Pro čistou církev najdete zde https://www.procistoucirkev.cz/
Marek Dobeš – scenárista, režisér a kmenový přispěvatel Rockového časopisu Spark. Autor projektů Byl jsem mladistvým intelektuálem, Choking Hazard, Kajínek, původního scénáře Jan Žižka a aktuálně černé vlastenecké komedie Ďáblova sbírka. Zhlédnout můžete v podobě TV minisérie zde: https://www.stream.cz/dablova-sbirka
